Před sedmnácti lety spatřila světlo světa sběratelská karetní hra, která doslova ovládla celou planetu. Magic: The Gathering. Propadly jí miliony hráčů a hlavně díky propracovanému systému turnajů si stále získává nové a nové příznivce. Před dvěma lety se společnost Wizards of the Coast, která je jejím výrobcem rozhodla, že Magic přiblíží ještě širšímu publiku - prostřednictvím herních konzolí.Hra Duels of the Planeswalkers (Souboje sférochodců) vyšla původně na X-box 360, v létě loňského roku na PC a o Vánocích se konečně dočkali i majitelé PS3.
Hráčům, kteří někdy "papírový" Magic hráli, následujících pár řádků neřekne nic nového, ale je třeba hru alespoň zjednodušeně přiblížit vám ostatním, kteří jste s ní nikdy nepřišli do styku. Magic je hra primárně určená pro dva hráče, kteří představují mocné kouzelníky (Sférochodce). Každý má svůj balíček karet - knihovnu kouzel, jehož prostřednictvím se snaží protivníkovi ubrat 20 životů. Za celou dobu existence hry vyšlo více než 10000 karet a pro hraní jen tak pro zábavu si hráči mohou připravit balíček z jakýchkoliv z nich. Mimo to jsou karty v pěti barvách magie - bílá, modrá, černá, červená a zelená, každá se svými výhodami i slabinami. Všichni vaši protihráči tedy mohou mít naprosto unikátní herní styl a každá hra je tak jiná a stále zajímavá. Mezi kartami se nachází různé bytosti, léčící i smrtící kouzla, posilující i oslabující očarování, mocné artefakty a karty zemí, které generují magickou manu, sloužící jako platidlo při hraní ostatních karet. Pokud byste se chtěli o Magicu dozvědět více, doporučuji vám web www.hrajumagic.cz, který by měl nováčkům usnadnit vstup do hry.
Povinný úvod máme tedy za sebou a můžeme se vrhnout na elektronickou verzi - na Duely Planeswalkerů.
Nejprve bych se trochu pozastavil nad distribucí hry. Ta probíhá prostřednictvím PSN a cena je příjemně budgetová. Můžete si zdarma vyzkoušet i demo, což doporučuji, protože Magic nemusí oslovit každého. Kromě plné verze jsou k dispozici ke stažení i 3 placené expanze, které jsou povinností pro všechny zkušenější hráče. Tím však výčet downloadů nekončí. Je jich včetně hry samotné celkem 42 (všechny placené) a zahrnují odemčení všech balíčků ve hře (chápu, někomu to ulehčí procházení hrou), metalické karty do všech balíčků (naprostá zbytečnost), avatary do hry (taky mi přijdou zbytečné), nové pozadí do menu hry (taktéž zbytečnost) a nové hrací stoly (budu se opakovat, ale...však víte). Nicméně proti gustu...
V menu hry máte na výběr výuku hry, kampaň, co-op kampaň, multiplayer pro 2-4 hráče a výzvy.
Díky výuce a všudypřítomné nápovědě se i začátečníci poměrně rychle dostanou do hry a mohou se vrhnout na kampaň. Na začátku máte jeden balíček a musíte porazit jiný balíček. Po každém vítězství se vám do balíčku otevřou nové karty, další balíček k poražení a postupem času i celé nové balíčky. Jakmile jednoho virtuálního soupeře porazíte, při další hře s ním bude obtížnost o něco zvednutá. Mě osobně v celé kampani i jejím pokračování v podobě expanzí potrápil jen jeden soupeř, ale to bych přičítal spíše tomu, že Magic nějaký ten pátek hraju. Celkově této části hry nemám co vytknout.
Co-op kampaň spočívá ve hře 2 živých hráčů, proti dvěma virtuálním. Oficiálně se tento formát hry jmenuje Two-headed Giant. Oba spoluhráči mají dohromady 30 životů a vzájemně si pomáhají. Pokud máte 2 ovladače, nepotřebujete ani druhého živého spoluhráče, protože sám "pilotovat" dva balíčky najednou je také docela výzva a zábava. Osobně mě díky vyšší obtížnosti Co-op kampaň uspokojila více než klasická hra pro jednoho hráče.
Výzvy jsou takové Magicové puzzle. Máte na stole a v ruce nějaké karty, a víte, že musíte v jednom kole porazit soupeře, jinak on porazí vás. Většina výzev je celkem obtížná, ale jakmile pochopíte, jak se jednotlivé karty doplňují a že dost často můžete využít i karet soupeře, začnete plnit i ty, které vám přišly nehratelné. Pro začátečníky to bude asi příliš velké sousto, ale zkušenější hráči budou nadšeni.
Po dohrání kampaní a výzev už budete pravděpodobně hrou natolik pohlceni, že se vrhnete na souboje on-line. Byť jsem díky některým PS-přátelům nahrál nejvíc her ve 3 nebo ve 4, je samozřejmě nejběžnější hra 2 hráčů. Tam totiž můžete ukázat jak na tom se znalostí svých karet a herními zkušenostmi jste. Hra více hráčů je jen o tom, kdo se proti komu spikne. O tom více méně rozhoduje, kdo má v očích soupeřů nejnebezpečnější balíček. Zahrát si můžete zápasy soukromé, bodované i nebodované. Ve "Státech" hra vyšla o něco dříve, takže prokousat se na vrchol bodovaného žebříčku bude pro Evropany těžký oříšek.
Pro běžného hráče, kterého zatím Magic míjel mám na hru jen slova chvály. Opravdu jí doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy, společenské hry a hodně lidí kolem sebe. díky speciální promo akci máte po zakoupení hry možnost získat svůj první papírový balíček Magicu v některém z herních klubů zcela zdarma a promo kartu sférochodkyně Liliany Vess k tomu. Třeba vás hra chytne natolik, že se za pár měsíců potkáme na nějakém "papírovém" turnaji.
Pro hráče, kteří mají s Magicem už nějaké ty zkušenosti, přináším trošku hlubší pohled na herní systém a mínusy hry, které postupně vyplují na povrch.
Ze začátku jsem kvitoval automatické tapování zemí při placení kouzel. Hra celkem rozumně nechávala volné země pro nevyvolané karty, a to i pokud jste si je chtěli šetřit do kola soupeře. Tohle naprogramovat třeba u tříbarevného balíčku bylo určitě dost obtížné. Nicméně idylka netrvala věčně. První čeho jsem si všiml, bylo to, že hra jaksi nepočítá s aktivačními abilitami na kartách ve hře. Máte na stole Drudge Skeletona, země BRR (black, red, red) a v ruce Incinerate. Tu sešlete a víte, že potřebujete Swamp na potencionální regeneraci kostlivce. Hra však místo RR tapne BR. Nakonec zjistíte, že podobná chyba hry, s tapováním zemí při hraní karet z ruky, je jen otázkou času. Když jsem v on-linu prohrál téměř vyhranou hru s BW kontrolem, málem jsem překousnul ovladač. Měl jsem 2 životy, soupeř 3. Já na stole taplou 4/4 bytost a nezatapované země UUUW (3x blue + white). V ruce pak Cancel (1UU) a Condemn (W). Soupeř měl jednu bytost, která by mě mohla zabít a v ruce jednu kartu, kterou si právě líznul. Plán jasný...jestli má něco světobornýho, zahraju Cancel a na bytost, kterou určitě zaútočí Condemn....jo...přišel Terror, já na něj Cancel...a hra tapla UUW...místo třech islandů:/
Druhou nevychytanou věcí je "stavba" (spíš editace) balíčků. Každý hráč Magicu ví, že příliš mnoho karet = kouzelníkova smrt:) Základní balíčky mají ideálních 60 karet, ale karty, které během hry vyhráváte, k těm 60 kartám můžete buď přidat nebo si je nechat v sideboardu. Navíc s rostoucím počtem karet hra do balíčků automaticky dosypává karty zemí. Karty ze "základu" prostě nahradit nejdou. Máte pouze volbu hrát se základním balíčkem, nebo se silnějším třeba s 80ti kartami, ale když si pak 5 kol za sebou líznete s prázdnou rukou jen zemi, budete pěkně vytočení.
Jen krátce se ještě zmíním o vizuální a zvukové stránce hry. Grafika rozhodně neurazí a od karetní hry asi ani nikdo nečeká žádné super efekty. Animace karet jsou z počátku příjemné (hlavně vyhodnocování udělených zranění), ale na on-line souboje se vyplatí je vypnout. Hudba hraje pouze v menu, ale při hře jsem neměl pocit, že by mi chyběla. Zvuky provázející hraní karet jsou naproti tomu příjemným zpestřením.
Verdikt je tedy následující. Duely Planeswalkerů jsou skvělou vstupenkou do světa Magic: The Gathering pro všechny začínající hráče i všechny fantasy fanoušky, kteří chtějí vyzkoušet něco nového. Pro zkušené hráče je to must-have titul, který zabaví, můžete jeho prostřednictvím naučit Magic své kamarády, ale musíte překousnout pár technických nedokonalostí, které dovedou hru znepříjemnit. Snad si s nimi Wizardi do další verze (vím, kdy přibližně bude, ale zatím nepovím:)) poradí.
středa 19. ledna 2011
neděle 16. ledna 2011
Medal Of Honor - naprosto zbytečný návrat legendy
Medal Of Honor je jedna z nejznámějších herních licencí všech dob. Ve studiích pracujících pod taktovkou Electronic Arts se téměř přesně před 10ti lety zrodil první "Medal" (Allied Assault) a zřejmě tehdy začala nefalšovaná počítačová válka, která přetrvává až do dnešních dnů. Válka, ve které proti Medalu stanula další veličina - Call Of Duty ze stáje Activision.
Právě série Call Of Duty se v posledních pár letech stala jednoznačným vítězem této války. Možná i proto, že nasadila zbraně těžšího kalibru. V dobách, kdy byl tento "konflikt" ještě v plenkách, se obě obě série držely tématu 2. světové války. Call Of Duty: Modern Warfare však tento trend změnilo. Pušky M1 Garland, nahradily M16ky a tanky Sherman Abramsy. A hráčům se to zalíbilo. Moder Warfare 2 pak svým multiplayerem sfouklo poslední plamínky nadějí, že by značka Medal Of Honor mohla konflikt ještě někdy zvrátit na svou stranu.
Na povedený CODí multiplayer nasadilo EA soudruhy z DICE, kteří neustále vyšperkovávají sérii Battlefield (a nutno říct, že se jim to daří) a alespoň částečně tak začali připravovat půdu pro příchod nového Medala, který by měl převážit misky vah na druhou stranu. Navíc v Infinity Ward (autoři COD) došlo k velkému třesku a EA ulovila 2 největší esa z vývojového týmu do svých řad. Zhruba před rokem už si o novém Medalovi špitali všichni vrabci na všech střechách. Fousáč ze speciálních jednotek v Afghánistánu, který se stal tváří hry, tak už s předstihem prozradil, že MOH se poprvé v historii přesune z kulis 2. světové války na moderní bojiště. Aby však Medal neměl návrat moc snadný, Treyarch, který se při tvorbě COD střídal s Infinity Ward, oznámil, že pracuje na Call Of Duty Black: OPS....VÁLKA JE ZPĚT!!!
No...a my už nyní víme, jak to dopadlo. COD: Black Ops přináší, jak jé u celé série zvykem, strhující příběh a dokonalý multiplayer. Všichni ho kupují a ti co ho nemají ho kritizují, ale kritizovat COD je tak trošku móda, protože mainstreamovější snad už tato hra ani být nemůže. Ale je to její chyba? Ne:)
No a co tedy nový Medal Of Honor?
Chtě nechtě ho prostě s COD musím srovnávat, ale EA si za to můžou sami...
Profláknutý fousáč na mě kouká z úvodního menu a láká do boje...tak jdeme bojovat.
Není moc her, které bych chtěl po dvou hodinách vypnout a už se k nim nikdy nevrátit. Jen díky tomu, že kampaň pro jednoho hráče je zhruba na pět hodin (skutečně je kratší než krátká, ale je to snad i dobře), jsem se "kousnul" a hru dohrál. Herní nuda ve spojení s grafickou nevýrazností a chybějící jakýkoliv moment překvapení (kromě těch prvoplánových) není vůbec motivující. Procházíte stále stejné kulisy afghánských vesnic a hor, mění se jen denní doba a písek střídá čas od času sníh. Tato hra by byla dobrá před pár lety, ale dnes jsou na trhu mnohem lepší střílečky a to jak graficky, tak zábavností. Pro mě nový Medal Of Honor vyhořel na celé čáře, snad jen poslední mise mi přišla relativně dobrá, ale když jsem se zrovna začínal bavit, hra skončila. Reputaci se Medalovi trochu snaží napravit hra pro více hráčů. Té se ujali DICE a použili pro tuto ni vlastní herní engine. Hoši, kteří načerpali u tvorby Battlefieldů spoustu zkušeností, udělali svou práci dobře. Multiplayer skutečně tahá hru z podprůměru, ale i tak se COD nevyrovná. Ať už nabídkou herních módů (je jich asi o 10 méně) nebo i ostatními věcmi, které dělají z COD krále multiplayerových her (perky, customizace, atd.). První mapa, na kterou mě hra vyvrhla, mě dokonce bavila...hangáry, trosky letadel, mód assault...jenže hned ta druhá, v jakýchsi afghánských horách, mé nadšení zchladila. Byla stejně nevýrazná jako celá kampaň. Díky poslední misi, příjemné hodince u multiplayeru a "překvápku" (o tom níže), hodnotím Medal Of Honor 6/10.
Jako bonus najdete "na placce" stařičký Medal Of Honor: Frontline, ovšem předělaný do HD kabátku. Nutno říct, že mě bavil mnohem více než "nováček". škoda, že v nějakém sedmém levelu je bug, díky kterému nejde hra dohrát - vaše postava seskočí z náklaďáku a propadne se do textur:/ (třeba bude mít někdo víc štěstí než já, ale zkoušel sem to neúspěšně vícekrát).
Právě série Call Of Duty se v posledních pár letech stala jednoznačným vítězem této války. Možná i proto, že nasadila zbraně těžšího kalibru. V dobách, kdy byl tento "konflikt" ještě v plenkách, se obě obě série držely tématu 2. světové války. Call Of Duty: Modern Warfare však tento trend změnilo. Pušky M1 Garland, nahradily M16ky a tanky Sherman Abramsy. A hráčům se to zalíbilo. Moder Warfare 2 pak svým multiplayerem sfouklo poslední plamínky nadějí, že by značka Medal Of Honor mohla konflikt ještě někdy zvrátit na svou stranu.
Na povedený CODí multiplayer nasadilo EA soudruhy z DICE, kteří neustále vyšperkovávají sérii Battlefield (a nutno říct, že se jim to daří) a alespoň částečně tak začali připravovat půdu pro příchod nového Medala, který by měl převážit misky vah na druhou stranu. Navíc v Infinity Ward (autoři COD) došlo k velkému třesku a EA ulovila 2 největší esa z vývojového týmu do svých řad. Zhruba před rokem už si o novém Medalovi špitali všichni vrabci na všech střechách. Fousáč ze speciálních jednotek v Afghánistánu, který se stal tváří hry, tak už s předstihem prozradil, že MOH se poprvé v historii přesune z kulis 2. světové války na moderní bojiště. Aby však Medal neměl návrat moc snadný, Treyarch, který se při tvorbě COD střídal s Infinity Ward, oznámil, že pracuje na Call Of Duty Black: OPS....VÁLKA JE ZPĚT!!!
No...a my už nyní víme, jak to dopadlo. COD: Black Ops přináší, jak jé u celé série zvykem, strhující příběh a dokonalý multiplayer. Všichni ho kupují a ti co ho nemají ho kritizují, ale kritizovat COD je tak trošku móda, protože mainstreamovější snad už tato hra ani být nemůže. Ale je to její chyba? Ne:)
No a co tedy nový Medal Of Honor?
Chtě nechtě ho prostě s COD musím srovnávat, ale EA si za to můžou sami...
Profláknutý fousáč na mě kouká z úvodního menu a láká do boje...tak jdeme bojovat.
Není moc her, které bych chtěl po dvou hodinách vypnout a už se k nim nikdy nevrátit. Jen díky tomu, že kampaň pro jednoho hráče je zhruba na pět hodin (skutečně je kratší než krátká, ale je to snad i dobře), jsem se "kousnul" a hru dohrál. Herní nuda ve spojení s grafickou nevýrazností a chybějící jakýkoliv moment překvapení (kromě těch prvoplánových) není vůbec motivující. Procházíte stále stejné kulisy afghánských vesnic a hor, mění se jen denní doba a písek střídá čas od času sníh. Tato hra by byla dobrá před pár lety, ale dnes jsou na trhu mnohem lepší střílečky a to jak graficky, tak zábavností. Pro mě nový Medal Of Honor vyhořel na celé čáře, snad jen poslední mise mi přišla relativně dobrá, ale když jsem se zrovna začínal bavit, hra skončila. Reputaci se Medalovi trochu snaží napravit hra pro více hráčů. Té se ujali DICE a použili pro tuto ni vlastní herní engine. Hoši, kteří načerpali u tvorby Battlefieldů spoustu zkušeností, udělali svou práci dobře. Multiplayer skutečně tahá hru z podprůměru, ale i tak se COD nevyrovná. Ať už nabídkou herních módů (je jich asi o 10 méně) nebo i ostatními věcmi, které dělají z COD krále multiplayerových her (perky, customizace, atd.). První mapa, na kterou mě hra vyvrhla, mě dokonce bavila...hangáry, trosky letadel, mód assault...jenže hned ta druhá, v jakýchsi afghánských horách, mé nadšení zchladila. Byla stejně nevýrazná jako celá kampaň. Díky poslední misi, příjemné hodince u multiplayeru a "překvápku" (o tom níže), hodnotím Medal Of Honor 6/10.
Jako bonus najdete "na placce" stařičký Medal Of Honor: Frontline, ovšem předělaný do HD kabátku. Nutno říct, že mě bavil mnohem více než "nováček". škoda, že v nějakém sedmém levelu je bug, díky kterému nejde hra dohrát - vaše postava seskočí z náklaďáku a propadne se do textur:/ (třeba bude mít někdo víc štěstí než já, ale zkoušel sem to neúspěšně vícekrát).
pátek 7. ledna 2011
Commandos 2: Men Of Courage - sakra dobrej "oldschool"
K tomu, abych si zahrál na počítači se už moc nedostanu. Přece jen doma vládne PS3 a ASUS EEE není zrovna herní mašina:) Nicméně na chalupě se uhnízdil můj starší notebook a o Vánocích jsem ho zase pěkně provětral.
Tradiční čtyřboj - NFS Underground, SWAT 4, Neverwinter Nights, Commandos 2 - tentokrát vyústil ve zdárné dokončení posledně jmenované hry.
Commandos 2 jsou skvělou ukázkou dokonale řemeslně zvládnuté hry ze staré školy. Krásná ručně kreslená grafika, propracovaný herní systém, intuitivní ovládání...a ze začátku pekelná obtížnost, která nejednoho hráče odradí...zvlášť dnes, kdy se "jede" hlavně na to, aby se bavily masy lidí.
A o čem vlastně tato hra je? Je to v prvé řadě strategie. Se skupinou vojáků speciální jednotky plníte rozmanité mise v týlu nepřítele, v kulisách 2. světové války. Každý člen jednotky má nějakou specializaci - řidič, potápěč, sniper atd. Ne na všechny mise máte k dispozici kompletní tým. Někdy jsou to 2 vojáci, někdy 4...důležité však je, že jen správným využitím schopností všech zúčastněných, dosáhnete úspěchu. V misích se podíváte třeba do Barmy, německé ponorkové základy či do Paříže a rozhodně se nebudete nudit. Ať už budete krást tajné dokumenty, osvobozovat zajatce nebo ničit zásoby benzínu, budete se královsky bavit.
V dnešní době už se k sérii Commandos asi moc lidí vracet nebude. Doba pokročila od ručně malované izometrické grafiky a celkové herní komplexnosti a obtížnosti k vizuálním orgiím a jednoduchosti, ale pro mě dokončení této hry zůstane nezapomenutelným zážitkem. Jedničku jsem pod XPčkama už vůbec nerozchodil (ani v režimu kompatibility) a trojka mě neoslovila svou, na dnešní dobu hnusnou, 3D grafikou, ale Commandos 2 jsou pravým pokladem v mé herní sbírce.
Tradiční čtyřboj - NFS Underground, SWAT 4, Neverwinter Nights, Commandos 2 - tentokrát vyústil ve zdárné dokončení posledně jmenované hry.
Commandos 2 jsou skvělou ukázkou dokonale řemeslně zvládnuté hry ze staré školy. Krásná ručně kreslená grafika, propracovaný herní systém, intuitivní ovládání...a ze začátku pekelná obtížnost, která nejednoho hráče odradí...zvlášť dnes, kdy se "jede" hlavně na to, aby se bavily masy lidí.
A o čem vlastně tato hra je? Je to v prvé řadě strategie. Se skupinou vojáků speciální jednotky plníte rozmanité mise v týlu nepřítele, v kulisách 2. světové války. Každý člen jednotky má nějakou specializaci - řidič, potápěč, sniper atd. Ne na všechny mise máte k dispozici kompletní tým. Někdy jsou to 2 vojáci, někdy 4...důležité však je, že jen správným využitím schopností všech zúčastněných, dosáhnete úspěchu. V misích se podíváte třeba do Barmy, německé ponorkové základy či do Paříže a rozhodně se nebudete nudit. Ať už budete krást tajné dokumenty, osvobozovat zajatce nebo ničit zásoby benzínu, budete se královsky bavit.
V dnešní době už se k sérii Commandos asi moc lidí vracet nebude. Doba pokročila od ručně malované izometrické grafiky a celkové herní komplexnosti a obtížnosti k vizuálním orgiím a jednoduchosti, ale pro mě dokončení této hry zůstane nezapomenutelným zážitkem. Jedničku jsem pod XPčkama už vůbec nerozchodil (ani v režimu kompatibility) a trojka mě neoslovila svou, na dnešní dobu hnusnou, 3D grafikou, ale Commandos 2 jsou pravým pokladem v mé herní sbírce.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
