Zářiové recenze pro Gamerock

V září se mi do ruky dostaly na zrecenzování hned 2 hry. Driver: San Francisco a Bodycount.

Zatímco Driver je naprosto perfektní, Bodycount jsem musel neskutečně zdrbnout.
Recenze jsou k nahlédnutí zde:
Driver: San Francisco - http://www.gamerock.cz/clanky/recenze/item/409-driver-san-francisco-recenze
Bodycount - http://www.gamerock.cz/clanky/recenze/item/421-bodycount-recenze

Takové malé zamyšlení nad událostmi posledních dní

Dneska více méně skončila oficiální (celonárodní) část rozloučení s českými hokejisty, kteří ve středu zahynuli při leteckém neštěstí. A musím říct, že je dobře, že už to máme za sebou. Z celonárodní hysterie, která kvůli tomu propukla mi totiž bylo na blití. Nepochopte mě špatně. Uvnitř sem z toho, co se stalo, v podstatě smutnej ještě teď, ale mám pocit, že u nadpoloviční většiny "truchlících" se jednalo pouze o pózu. Vlastně jim bylo jedno, jestli slaví zlato nebo jdou oplakávat mrtvé. Důležité bylo, že se zase po nějaké době mohli ztotožnit s davem, který vyrazil na Staromák a mohli exhibovat na facebooku, protože je to přece hrozně cool.
Byť je hokej národní sport, tak letmý pohled do davu, právě třeba na Staromáku, jasně ukazuje, že kdejaká "pipina" se přišla vybrečet jen proto, že tam byl taky nejvetší borec z 8.B. O zástupech "fanoušků", kteří zapínají hokej až při semifinále Mistrovství světa nemluvě.
Pokud skutečně chcete uctít památku Marka, Rachůnka a Vašíčka, naplňte extraligové stadiony, přijďte na všechny domácí zápasy reprezentace a při MS v příštím roce držte palce od prvního zápasu.
A proč mám zrovna já pocit, že musím tento pózerský přístup k tragické události hodnotit? Hokej je pro mě odmalička sport číslo 1. Snad od 92.jsem viděl skoro všechny zápasy naší reprezentace na MS nebo OH. Mám odkoukány stovky extraligových i reprezentačních zápasů a zápasů NHL. 2 sezóny jsme pracoval na Spartě a naživo jsem odkoukal v té době všechny její domácí zápasy. Prostě mám hokej v srdci a o to víc mě ti "rádobyfanoušci" SEROU.
Tak a to je takový závěrečný poselství:D
R.I.P. kluci

Assassin’s Creed Revelations, preview pro červencový magazín Rock On (Gamerock.cz)

Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Ezio Auditore da Firenze a jsem asasín. Narodil jsem se ve Florencii v roce 1459 a až do svých sedmnácti let jsem vůbec netušil, jaké mám schopnosti. Celé dětství jsem trávil se svým bratrem Federicem. Hodně jsme lezli po střechách a vymýšleli různé klukoviny. Tenkrát mě ani nenapadlo, jak moc se mi to bude v budoucnu hodit. Osud mi však do cesty postavil nečekanou zkoušku. Můj otec Giovani odhalil templářské spiknutí a to ho stálo život. A co hůř, spolu s ním byli po vykonstruovaném procesu popraveni i mí dva bratři – Federico a Petruccio. Naštěstí mi večer před popravou otec stihl předat své největší tajemství. V jeho pracovně jsem našel vchod do tajné místnosti, ve které se ukrývalo Asasínské roucho, meč, zlomená vystřelovací čepel a plány nepřátelů na ovládnutí Florencie. Otce zradil rodinný přítel Uberto Alberti a tak sem se rozhodl, že ho s právě nalezenou výbavou pomstím. Díky své matce jsem se seznámil s Leonardem da Vincim, který mi opravil vystřelovací čepel, a právě na ní o pár hodin později ulpěla Albertiho krev.

 Půda pod nohama začínala být ve Florencii příliš horká, a proto jsem vzal matku se sestrou a vydali jsme se za strýcem Mariem do Monteriggioni. Mario mě začal trénovat v umění asasínů a velmi dobře mě připravil na pomstu proti hlavnímu templářskému mistrovi. Tím byl Rodrigo Borgia. Právě on nařídil popravu mého otce a mých bratrů. Cesta za spravedlností byla dlouhá a krvavá. Do ruda se barvily benátské kanály i ulice Florencie, San Gimignana či Forlì. Na své cestě jsem však nebyl sám. Stály za mnou takové osobnosti, jako Niccolo Machiavelli nebo Caterina Sforza. Zabít Rodriga mi však nebylo dopřáno. Postaral se o to jeho vlastní syn, Caesare.

Ne, že by stál na mé straně, naopak. Byl snad ještě horší než jeho otec. Napadl Monteriggioni a zabil Maria. Bohužel se tomu nedalo zabránit a tak jsem byl opět na cestě za pomstou. Ta mě zavedla do samotného Říma. Zde se mi podařilo vytrénovat asasínské komando, které mi pomáhalo likvidovat jednoho templářského „psa“ za druhým. Až do roku 1507 mi Cesare úspěšně unikal, ale nic netrvá věčně. Když dobýval pevnost Viana, našel jsem si ho na bitevním poli a po dlouhém souboji jsem ho nakonec svrhnul z hradeb. Konečně jsem se mohl začít pořádně věnovat vedení asasínského řádu.

Jenže… můj příběh ještě není uzavřen…

Když Ubi Soft oznámil AC: Revelations, mnoho hráčů nespokojeně zamručelo. Poté, co Brotherhood protáhnul životní příběh Ezia z druhého dílu hry, čekalo se spíše oznámení regulérní trojky. To se však nestalo a Eziův příběh pokračuje. Tentokrát v Konstantinopoli. Ezio už není nejmladší a tak by mohly jeho akrobatické eskapády vypadat už poněkud nepatřičně, ale snad autoři hry vědí, co dělají.

Pokud jste hráli i první díl série, tak věze, že se na scénu vrátí také Altaïr. No a nesmí chybět ani moderní asasín, který zatím stále tak úplně neví, jakou má v celém příběhu roli – Desmond. Právě Desmond upadne na začátku hry při selhání Animusu do kómatu a přes jeho nuční můry se proskáčete až do Eziova světa. V něm se náš hrdina pokouší v Konstantinopoli získat pět Altaïrových artefaktů, s jejichž pomocí se dostane k mocné zbrani, která je ukrytá v Mysafu (základna asasínů z prvního dílu). Mysaf je však nyní v rukou templářů a tak nebude vůbec jednoduché se k ní dostat. Altaïra dostanete do rukou v Eziových vzpomínkách, které se mu vyjeví pokaždé, když najde některý z jeho artefaktů. To se nám to ale hezky zamotalo. Desmondovi se zdá o Eziovi, Eziovi o Altaïrovi…

Konstantinopole by měla být velmi velkoryse pojatá. Obrovské město rozdělené na 4 hlavní zóny, z nichž každá bude mít unikátní atmosféru. Ezio bude mít stejně jako v Bratrstvu k ruce další schopné zabijáky. Zatím však není jasné, jestli se opět bude zabývat také nakupováním nemovitostí či opravováním města. Co však jisté je, že se proti předchozímu dílu zase trochu rozšíří Eziův arzenál. První novinku je speciální hák, který budete moci použít jak v boji, tak při pohybu po městě. Druhým oživením hry bude tvorba vlastních bomb. Podle autorů budete moci sestrojit až 300 kombinací výbušných, kouřových či plynových bomb. Že by Da Vinciho škola? Vylepšení se dočká také „detektivní mód“ nazývaný orlí smyls. Ten v minulých dílech například žlutě označoval hlavní cíle. Nyní vám u každé postavy vyběhne podrobnější popis a hlavně vám prozradí, kam daná postava míří. Budete tak moci lépe plánovat léčky a přepadení v temných koutech. Mě osobně to přijde jako nadbytečné zjednodušování hry, ale uvidíme. 

Vizuální stránka hry vypadá úchvatně, ale na to jsme u této série tak nějak zvyklí. Nicméně je vidět, že v Ubi Softu se nespí na vavřínech a stále zdokonalují světelné efekty, animaci postav, chování jednotlivých materiálů a podobně.

Vrací se taky hra pro více hráčů, která se osvědčila v Bratrstvu. Má přinést více herních módů, možností úprav vlastní postavy a dokonce snad i nějaký ten příběh.

Již 17. Listopadu 2011 budeme vědět, jak se klukům a holkám z montrealských studií podařilo naplnit jejich vize a plány, aby hráči dostali do rukou další perfektní Assassin’s Creed hru.