Pendolino... poprvé a snad i naposled

Psát o pocitech z prvního letu letadlem by asi bylo zajímavější, ale to už je tak dávno, že si z toho skoro nic nepamatuju. Rozhodně sem se však tenkrát v TU-154 cítil lépe než včera v Pendolinu. Regiojet byl včera na trase Ostrava - Praha vyprodaný a než abych riskoval, jestli se objeví nějaká zrušená rezervace, pojistil sem si lupen do vlaku, který je opředen mnoha legendami (legendárními vtipy) a dostal se i do písní českých bardů.
Což o to, jede to slušně a půl hodinky úspora času není k zahození, ale rozhodně nevyvažuje cenu za jízdenku. (Děkujeme za sponzoring Regiojetu, který nám kvůli pátečnímu zpoždění vrátí část jízdného). Ukořistěného posledního sedadla stolečku po směru jízdy jsem litoval celé tři hodiny a pět minut. Vymezený prostor pro nohy je naprosto nevhodný pro rekreační fotbalisty se začínajícími problémy s koleny. Naštěstí vedle mě nikdo neseděl, tak sem se mohl aspoň trochu natočit, ale moc to nepomáhalo. No a opěrka ruky je tak nepohodlná, že tam snad ani nemusí být.
Servis v podobě vody a Nedělního Blesku zdarma už Regiojet dávno překonal a Wi-Fina taky nešlapala na 100%. Na druhou stranu, když už fungovala, alespoň sem mohl vyzkoušet pendoliní aplikaci, ze které jsou tyto screeny. On-line kamera na čumáku a zádi vlaku je super... na 2-3 minutky zabaví.. a to je tak jediné pozitivum, které se ze včerejšího tripu odnáším.