Dneska více méně skončila oficiální (celonárodní) část rozloučení s českými hokejisty, kteří ve středu zahynuli při leteckém neštěstí. A musím říct, že je dobře, že už to máme za sebou. Z celonárodní hysterie, která kvůli tomu propukla mi totiž bylo na blití. Nepochopte mě špatně. Uvnitř sem z toho, co se stalo, v podstatě smutnej ještě teď, ale mám pocit, že u nadpoloviční většiny "truchlících" se jednalo pouze o pózu. Vlastně jim bylo jedno, jestli slaví zlato nebo jdou oplakávat mrtvé. Důležité bylo, že se zase po nějaké době mohli ztotožnit s davem, který vyrazil na Staromák a mohli exhibovat na facebooku, protože je to přece hrozně cool.
Byť je hokej národní sport, tak letmý pohled do davu, právě třeba na Staromáku, jasně ukazuje, že kdejaká "pipina" se přišla vybrečet jen proto, že tam byl taky nejvetší borec z 8.B. O zástupech "fanoušků", kteří zapínají hokej až při semifinále Mistrovství světa nemluvě.
Pokud skutečně chcete uctít památku Marka, Rachůnka a Vašíčka, naplňte extraligové stadiony, přijďte na všechny domácí zápasy reprezentace a při MS v příštím roce držte palce od prvního zápasu.
A proč mám zrovna já pocit, že musím tento pózerský přístup k tragické události hodnotit? Hokej je pro mě odmalička sport číslo 1. Snad od 92.jsem viděl skoro všechny zápasy naší reprezentace na MS nebo OH. Mám odkoukány stovky extraligových i reprezentačních zápasů a zápasů NHL. 2 sezóny jsme pracoval na Spartě a naživo jsem odkoukal v té době všechny její domácí zápasy. Prostě mám hokej v srdci a o to víc mě ti "rádobyfanoušci" SEROU.
Tak a to je takový závěrečný poselství:D
R.I.P. kluci
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat