Jsou hry, které by si člověk rád zahrál už kvůli jejich pověsti. Takový případ je série Call Of Duty. Bohužel, cena těchto her není příliš úměrná jejich herní době, a tak se ke mě většinou dostanou až se značným zpožděním. Jednoduše se mi do nich nechce investovat. S výjimkou první Modern Warfare, jsem všechny hry této série hrál minimálně rok po jejich releasu.CoD 1 a 2 s minimálně dvouletým odstupem ještě na PC, MW2 na loni v prosinci a World At War dokonce až teď. A když myslím teď, tak to v praxi znamená, že se ke mě hra v úterý dostala a dneska je pokořena. Netrvalo to snad ani 6 hodin:/. Ke "zkompletování" celé série mi chybí už jen CoD 3 a nejnovější Black Ops. Na "trojku" už se asi nedostane, ale předpokládám, že Black Ops se časem v mechanice objeví.
Co tedy napsat k World At War? Díky bohu jsem za ní nemusel utratit ani korunu, ale měl jsem jí zapůjčenou. Ta kratičká hrací doba mě fakt "drtí" a vzhledem k tomu, že stále hraju multiplayer Modern Warfare 2, tady mě jako prodloužení doby strávené se hrou vůbec nezajímal. Těch pár hodin je, jak je u CoD zvykem, naplněno non-stop akcí, která nenudí, ale zároveň nepřináší nic nového. Navíc jsem her z 2. světové hrál tolik, že mě to už ani moc nebavilo. Reichstag už jsem v několika hrách dobýval, Stalingrad taky není moc originální, snad jen mise v Japonsku jsou relativně osvěžující...vlastně...ne, už jsme tu měli Medal Of Honor: Pacific Assault. Suma sumárum...tak 6/10. Ne že by to bylo úplně špatné, ale žádná "pecka" to teda taky není.
pátek 18. března 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat