Hurá, došel sem na konec cesty. Ninju sem si koupil proto, že jsem chtěl zkusit nějakou typickou konzolovou rubačku. A Ninja nezklamal. Naopak. Byl jsem unešen grafikou (byť dnes už vznikají graficky vymakanější hry), příběhem a hlavně souboji s bosáky. S bosáky s jakými sem se v žádné jiné hře nesetkal, alespoň ne v takovém množství. Už Murai na konci prvního levelu byl pro mou nenaskilovanou parodii na Ninju tuhý oříšek, ale nakonec sem se po mnoha hodinách dostal až k jeho "dark" variantě. Ta byla popravdě řečeno slabším čajíčkem a dostal sem ho hned napodruhé, poté co jsem při počátečním nezdaru prohlédl jeho taktiku. Vůbec konec hry je masakr. 6 finálních soubojů za Sebou se jen tak nevidí. Ještě že je mezi nimi možnost sejvu v poměru 3-save-2-save-1-konec hry. No a po skončení hry tu máme ještě 50 "misí", ve kterých je jediným úkolem vyrubat všechno co se nachází v určitém uzavřeném prostoru...vlastně aréně. Ale toto doplnění hry mě už moc nebere. Nicméně Ninju řadím v mém soukromém žebříčku dohraných her hned za Assassins Creeda...no možná na stejnou úroveň. Jsou to přeci jen naprosto odlišné hry a každá má svoje.
Moje hodnocení - 90%
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat